Jak to začalo...

Přeprava nákladu saněmi taženými psím spřežením se stala s nástupem zlaté horečky na Aljašce v 80. letech 19. století seriózní živností.

Tehdy se v zimních měsících donekonečna diskutovalo o tom, čí psi jsou nejrychlejší a nejodolnější. A tak z menších závodů vznikly v roce 1908 All Alaska Sweepstakes, dostihové závody, kde vypláceli celkovou sázku výherci. První závody vyhrálo ještě regulérní poštovní družstvo s tažným postrojem a tažnými lany. Už v roce 1909 zavedl Scotty Allan éru závodů tažných psů tím, že se na start vydal se speciálními závodními saněmi s hmotností 31 funtů, tj. asi 12,5 kg.

Když v roce 1925 vypukl v Nome na Aljašce záškrt, zásoby séra nevystačili pro 2000 obyvatel, kteří tam zůstali po odeznění zlaté horečky. Životně důležité sérum pro obyvatele bylo dopraveno pomocí psí štafety z Nenami do Nome za pět dní - vzdálenost, na kterou bylo za normálních okolností pětadvaceti dní. V čele štafetového spřežení běžel pes - vůdce Balto Leonharda Seppalasa, který vešel do dějin Aljašky. Na památku tohoto vynikajícího výkonu se od roku 1973 konají světově proslulé závody Iditarod. Závody probíhají na trase delší než 1000 mil (cca 1600 km) od Anchorage do Nome. V roce 1973 potřeboval na překonání vzdálenosti vítězný tým přes 20 dní, v současnosti méně než devět.

V šedesátých letech se dostaly sportovní závody psích spřežení přes Švýcarsko do Evropy. Postupem času se všude ve střední Evropě, Skandinávii a východní Evropě organizovaly vozové závody i závody na sněhu. Až do začátku osmdesátých let mohli ve střední Evropě na závody pouze čistokrevní psi: sibiřský husky, aljašský malamut, samojed a grónský pes. Byl to následek vývoje sportu, vycházejícího ze spolků chovatelů čistokrevných psů. Naopak v Severní Americe a na Aljašce ovládal scénu aljašský husky (Alaskan), tažný pes speciálně odchovaný pro závodní účely bez uznaného průkazu o původu a standardu plemene. Když se dostali první aljašští husky do Evropy, nesměli se kvůli tomu účastnit oficiálních mistrovství. Když nakonec v roce 1986 byl povolen start na závodech i nečistokrevným tažným psům, vyvolalo to odpor mnohých majitelů čistokrevných tažných psů. Ti se pak sloučili do vlastních sportovních svazů, kde smějí startovat pouze spřežení se psy čtyř uznaných chovných plemen. Tento rozkol je aktuální ještě dnes. Ve většině evropských států jsou minimálně dva národní sportovní svazy závodníků psích spřežení: jeden "otevřený" pro všechna čistokrevná a nečistokrevná plemena psů: v praxi startují aljašští husky, a druhý "čistokrevný" pro čtyři uznaná chovná plemena sibiřského huskyho, aljašského malamuta, samojeda a grónského psa. Ale i Evropské a světové tituly se rozdávají několikrát - jsou porovnatelné s množstvím boxerských.

Petr Macek ml.